Istanbul

Zhruba měsíc po cestě do Izraele jsem měl letenky do Istanbulu. Vycházelo to na začátek února, kdy v Istanbulu neni zrovna nejhezčí počasí, ale zase nikde nejsou žádný turisti, fronty a tak. Ze čtyřdenního výletu nám zbyly jenom dva dny kvůli cestě, protože jsme přiletěli ve čtvrtek večer a odlítali v neděli ráno. Tady je zase mapa, kterou tentokrát připravovala Gábina.

Přílet do Istanbulu byl trochu nervózní, protože let z Prahy měl zpoždění, přistávali jsme na vzdálenějším letišti Sabiha Gökçen, odkud je to zhruba hodinu a půl do centra (doporučuju autobusy Havatas z letiště až na Taksim Meydanı za 14 lir), tudíž k hotelu jsme se probloudili až okolo půlnoci. Pokud se budete alespoň občas pohybovat po městě tramvají nebo metrem, dá se ve větších stanicích pořídit Istanbul card, stojí to 10 lir (je potřeba mít přesně 10 lirovku) a je přednabitá na 4 liry. Na každý zastávce se dá dobít a při každý cestě s ní u turniketů zaplatíte jízdný, který se pohybuje okolo 2 lir za cestu. Za celou dobu se nám nepodařilo odhalit způsob účtování, ale při první jízdě to strhne lehce přes 2 liry a pak pokaždý o nějaký drobný míň.

V Istanbulu nás přivítalo krásný počasí a okolo půlnoci bylo pořád 18°C, ale bohužel to hned ráno kleslo na konstantních 6°, který vydrželi až do našeho odjezdu. První den navíc jenom pršelo, takže nicmoc.

Ráno jsme v dešti vyrazili na Sultanahmet Meydan Meydanı, což je náměstí s obří koncentrací různejch památek. Přímo na náměstí je Yılanlı Sütun - Hadí sloup z Delf, druhá nejstarší památka v Istanbulu, egyptskej Theodosiův sloup, německá studna, Yerebatan Sarnıcı - obrovská podzemní nádrž na 80 tisíc m³, do který vedly vodu akvadukty z 19 km vzdálenejch lesů a kde se z neznámýho důvodu nacházely dvě hlavy Medusy, z toho jedna vzhůru nohama a druhá bokem. Zajímavý místo a navíc se tu natáčel díl From Russia with Love Jamese Bonda. A hlavně nádherná Sultan Ahmet Camii (Modrá mešita) a obrovská Ayasofya - Hagia Sofia čili chrám Boží Moudrosti. 

Ve stánku jsme si koupili všudypřítomnej simit (nezamotanej preclík se sezamem), kaštany a kvůli špatnýmu počasí se šli schovat do Ayasofya. Obrovská stavba, která původně sloužila jako křesťanskej chrám (korunovali se tu byzantský císaři), po pádu Byzantský říše byla přebudovaná na mešitu, po Atatürkových reformách ve 30. letech sekularizovaná a od tý doby je z ní muzeum. 

Dál jsme se přes Çemberlitaş (Konstantinův sloup, nejstarší stavební památka v Istanbulu) a Büyük Çarşı (Grand Bazar, největší nuda) přesunuli na druhej břeh zálivu ke Galata Kulesi (Galatská věž). Kvůli dešti a mlze jsme ani nešli nahoru, ale za rohem od věže je výborný malinkatý veganský bistro Şinas Galata. 

Od Galatský věže vede dolů na Karaköy podzemní lanovka Tünel, což je druhý nejstarší metro na světě, hned po londýnskym. Zaplatí se normální jízdenka na MHDčko a jede se pár set metrů. 

Večer už jsme stihli jenom Banksyho výstavu, o který jsme se dozvěděli v palubnim časopise Pegasus airlines, se spoustou originálních sítotisků a obrazů s jeho nejznámějšíma kouskama. Ještě jsme chvilku v dešti bloumali ulicema, v hipsterský uličce Hoca Tahsin našli kavárnu úplně narvanou fotografickýma knížkama FiLBooks, koupili místní pivo Efes v obchodě, přičemž další den jsme v baru za třetinku dali asi 4x víc. 

V sobotu jsme se konečně dostali do Sultan Ahmet Camii (Modrý mešity), protože pátek je pro muslimy neděle, takže jsou mešity většinu času vyhrazený jenom pro věřící. Holky si u vstupu musí zahalit vlasy šátkem a přímo u vchodu se všichni musí zout. Interiér působí ještě větší než exteriér a pro člověka zvyklýho na křesťanský kostely je to trochu šok, protože podle zásad Islámu nikde nejsou vyobrazení lidé, a tak je výzdoba naprosto odlišná. 

Kolem Valentova akvaduktu, skrz nějž vede čtyřproudá silnice, jsme došli k další velký mešitě ve městě - Süleymaniye Camii (Sulejmanova mešita). 

Odpoledne jsme ještě stihli plavbu po Bosporu, takže jsme se hodinu pohybovali po hranici Evropy a Asie, a pak zase bloumat ulicema, kde to narozdíl od předešlýho dne bylo plný lidí a otevřenejch zahrádek barů a kaváren. Našli jsme další veganský bistro Community kitchen, který bylo sice výborný, ale dost předražený a trochu z ruky, v hipsterský uličce (zase) si dali pro změnu předražený pivo v super baru Tükkan a šli spát, protože v neděli nás čekalo dřívější vstávání a cesta na letiště.